Rozhovor s… Michaelem Skalickým ze Státní opery Praha

Milovníci opery na začátku letošního roku určitě zaplesali. 5. ledna se totiž po rozsáhlé rekonstrukci znovu slavnostně otevřela Státní opera v Praze. Rozhovor s jedním z jejich členů jsme původně chtěli udělat již v březnu, ale do programu opery zasáhla stejně jako do všeho ostatního koronavirová krize.

K článku se tak vracíme až teď, v létě, kdy se program Národního divadla pomalu vrací. V srpnu například uvidí návštěvníci na prknech Stavovského divadla mimo jiné opět legendární „operu oper“ Dona Giovanniho.

Státní opera v Praze je jednou ze čtyř scén, kterými v současnosti disponuje Národní divadlo v Praze a působí zde soubory opery i baletu. Bývalá německá pražská operní scéna patří k nejvýznamnějším hudebním scénám v Evropě. V budově, která stojí v Městské památkové zóně Vinohrady, Žižkov, Vršovice působí také Michael Skalický, II. tenor sboru Státní opery. Zeptali jsme se ho mimo jiné na to, jaké to je zpívat na 132 staré půdě, jaký mají mladí lidé v Praze k opeře vztah a také jak se v Národním divadle vypořádávali s důsledky pandemie koronaviru.

Na začátek popište čtenářům, jak jste se dostal na dráhu tenora a pro kulturně nepolíbené čtenáře prosím vysvětlete co taková role obnáší.

Abych pravdu řekl, ke zpěvu jsem se dostal, jak se říká jako slepý k houslím. Přiznávám, že jsem tenkrát přišel na výuku na střední pedagogické škole ještě lehce v podnapilém stavu během vyučování jsem si odskočil na malou a cestou z té třídy na záchod si něco popěvoval. Uslyšel mě tenkrát učitel, který v Litomyšli vede při pedagogické škole sbor Kos, oslovil mě s tím, jestli nechci jeho sbor navštěvovat a já tak učinil…

Po chvíli ve sboru mi nabídnul hodiny sólového zpěvu, jelikož se škola připravovala na pěveckou soutěž, na kterou mě vyslala jako svého zástupce. Soutěž jsem tenkrát vyhrál a po ní přišlo ještě pár dalších prvních a druhých míst na dalších kompeticích. Rozhodl jsem se tedy z legrace jít na přijímací zkoušky na Pardubickou konzervatoř, kam mě přijali i přes skoro nulový počet z bodů z ostatních disciplín, než byl zpěv. Po dvou letech mého poněkud lajdáckého studia jsem se rozhodl zkusit přijímací zkoušky na HAMU, tenkrát mi to uteklo o necelý jeden bod, a dost tragicky jsem to šel zapít s přáteli. Asi nad druhou ranní jsem se od jednoho z přísedících dozvěděl, že se to samé ráno koná konkurz do Statní opery na pozici barytona.

I když jsem byl veden jako tenor, rozhodl jsem se, že konkurz ještě na poslední chvíli zkusím. Připadal jsem si mezi všemi již dostudovanými zpěváky jak vystrašené ptáče, ale odhodlaně jsem po dvouhodinovém čekáni přišel na řadu a zpíval. Hned po mém výkonu se mě komise zeptala, jestli mám zájem jen o externí spolupráci či i do interního souboru. Řekl jsem tenkrát, že budu rád za všechno, a tak se taky stalo. Po dvou měsících v externím souboru, mi volal tajemní stálého sboru s tím, že se uvolnilo místo. Bylo sice stále pro baryton ale řekli mi ať přijdu i jako tenor, a že když se mi povede zazpívat alespoň stejně jako před 2 měsíci tak mě vezmou.

Byl to spíš už jen takový detail, ale zazpíval jsem s rozklepanými koleny a nikdy snad nezapomenu, jak mě jedna madam z komise hned po dozpívání odrovnala s otázkou, jestli náhodou ještě ke zpěvu nedělám hodinového manžela (smích).

Hned po nástupu se z nás s Helenkou stali velmi dobří přátele a já byl v kolektivu jako doma.

Statni opera Michael Skalicky     Statni opera Michael Skalicky

Foto: Michael Skalický v práci a v civilu

Odkdy jste členem sboru Státní opery?

Abych to řekl úplně přesně, musel bych dohledávat mou první smlouvu, ale dle mého se blížím k pomyslnému kulatému číslu 10 let. Na to že jsem svou první operu, jakožto celek slyšel až tehdy, když jsem v ní sám účinkoval, je to myslím docela sranda. A musím uznat, že jsem si operu, i když to před tím byl jen tak koníček bokem, neskutečně zamiloval.

Opera v Praze se otevřela po více než 3 letech rekonstrukce. Jak jste se na otevření těšil a jak na vás samotné prostory působí?

Těšil jsem se moc, a to z více než jednoho důvodu. Těšil jsem se jak na svoje nové zázemí, ale taky zas na to že to budu mít kousíček do práce, jelikož jsem z Vinohrad. Hodnotit nově zrekonstruované prostory mi asi tak úplně nenáleží, upřímně bych jen řekl, že jsem miloval svoji starou šatnu, naše nová působí velmi neosobně, ale to se asi po celkovém dokončení rekonstrukce změní, hned co přestaneme být v takzvaném „zkušebním provozu“.

Statni opera 2

Sledoval jste průběh samotné rekonstrukce? Probíhala po defacto 40 letech provozu a zub času se na ní určitě podepsal.

Na staveništi jsem se byl podívat jenom jednou, bylo zajímavé, jak se postupně celkový stav opery mění a jaké nové vymoženosti se připravují. Postavit se doprostřed jeviště a koukat do výborně zrestaurovaného sálu je proste k nezaplacení... Snad si svou obnovenou krásu zachová na dlouhou dobu.

Jak jste se v opeře a obecně v Národním divadle vypořádávali s časem v karanténě? Pocítí to do budoucna některá ze scén Národního divadla více než ty ostatní?

Myslím, že se s celkovou situací kolem covidu19 divadlo popralo velmi dobře, bohužel nevidím úplně do všeho, takže nemohu na otázku dostatečně odpovědět. Mě jako osobu jen zamrzelo, že karanténa zrušila plánovanou premiéru Krále Rogera od Karla Szymanovskeho kterou jsme měli velmi pečlivě nastudovanou a na celkový výsledek jsem se moc těšil.

Statni opera 3

Před koronakrizí jste působil v Národním divadle ve třech inscenacích (Madama Butterfly, Láska ke třem pomerančům, La traviata, pozn. red.). Jaký je pro vás v tomto ohledu limit? Troufnul byste si ještě na další role?

No ono to úplně takhle není, působím ve všech operách souboru Státní opery jako sborista, ve výše jmenovaných mám tu čest zpívat alespoň malé sólo, samozřejmě se snažím vystrkovat růžky a prosazovat se dál. Když už to vypadá na dobrou cestu a něco se zadaří, většinou je to čas, kdy se mění vedeni opery a já začínám vlastně znovu od začátku. Je to neúprosný boj, ale myslím, že začínám být dostatečně připravený posunout se na další pěvecký level.

Od zahájení prvního provozu Státní opery je to již 132 let, za tu dobu se na jejím pódiu vystřídalo spoustu významných osobností české i světové hudební scény. Jaký je to pro vás pocit kráčet v jejich stopách? A máte nějaký nesplněný sen, který byste si chtěl na prknech Státní opery realizovat?

S každým velkým světovým zpěvákem přichází pocit být lepší a víc na sobě makat! Jsem nadšený z poznáváni nových osobností a možnosti pozorovat, kdo co a jak dělá. Nikdy se mi ale ještě nepoštěstilo, abych byl z někoho víc nadšený než z Effe Kisalliho. Je neuvěřitelný jak hlasem, tak jako osoba… Pamatuji si, že když jsem se jednou při Aidě, ve které účinkoval jako Radames, začal hlasitě smát na cely náš divadelní klub, přistála mi jeho ruka na rameni a povídá něco jako: „Hele kluku ty seš podobný druh hlasu jako já, nechceš přijít na hodinu zpěvu, teď budu pár dní v Praze“. Na hodině jsme se tenkrát opravdu domluvili a byl to neuvěřitelný zážitek, na který vzpomínám dodnes.

Jaký mají k opeře vztah mladí lidé v Praze? Chodí se na vás například dívat spolužáci, nebo kamarádi?   

Myslím, že se celkově snaží opera přiblížit mladému posluchači, a má mu co nabídnout, spolužáci i kamarádi samozřejmě chodí v hojném počtu a ze všech sil se jim vždy snažím domluvit nějakou tu členskou vstupenku.

Statni opera 4

V srpnu se v opeře již hraje, na programu je třeba Don Giovanni. Chodíte do opery i jako divák? Co byste případně doporučil z repertoáru na následující měsíce?

S přítelem se snažíme chodit na všechny nové produkce, a to nejen ty operní, ale když strávíte na jevišti dvacet večerů z měsíce, tak se tam zase každý volný den úplně nehrnu…

Pro mě jako pro diváka se nikdy neokouká La Traviata a Madama Butterfly, ale největší peckou pro mě zůstává Sternenhoch Nove Scény a v něm neuvěřitelná Vanda Šípová a Tereza Marečková.

Sám ještě nevím, co všechno se chystá, dávám si od opery prázdniny, takže se jen držím toho, že mam první zkoušku 17. 8, ale jsem přesvědčený, že po prázdninových ochutnávkách bude připraveno víc než dost, a to nejen v podobě opery. Tuším, že jsou naplánované různé prohlídky všech budov Národního divadla a každý soubor má připraveno pár srpnových představení. Ve statni opeře se mohou diváci těšit na posluchačsky velmi zajímavé žalmy Alexandra Zemlinského, a v září už opera pojede zase ve velkém.

Statni opera 5

Foto: Slavnostní koncert ke znovuotevření Státní opery 5. 1. 2020


Státní opera, dokončila rekonstrukci divadelní budovy a slavnostnímu znovuotevření veřejnosti 5. ledna 2020. Nové divadlo si nechala na sklonku 80. let 19. století vystavět pražská německá obec v reakci na nedávno otevřené české Národní divadlo i z důvodu stále vyšších požadavků na divadelní provoz, jimž dosavadní německá scéna, v té době již sto let staré Stavovské divadlo, plně nedostačovalo.

Novorenesanční budova s neorokokovým interiérem koncipovaná podle plánů vídeňských architektů Ferdinanda Fellnera a Hermanna Helmera nepředstihla Národní divadlo co do uměleckého výrazu, zato však přinesla Praze jevištními parametry a kapacitou hlediště nejvelkorysejší divadelní prostor, který si svoje prvenství podržel dodnes.

Více informací najdete například na stránkách Národního divadla.

zdroj: Státní opera, foto Jakub Fulín

praha sportovni
praguecitytourism
volnycaspraha
planetarium
kultura logo cz

fb logo bottom